Příspěvek
od Oskar » 14.6.2007 17:22
Já bych se pokusil to vysvětlit. Sériový motor můžeme nahradit sériovou kombinací odporu vinutí Rv a zdroje napětí Ui=k*I*n (k..konstanta motoru, I proud, n počet otáček), takzvané reakce kotvy. Je vidět, že při nulových otáčkách se reakce kotvy neuplatní a proto při rozjezdu dáváme s motorem do série odpor, aby byl proud byl omezen na menší hodnotu, než je 600V/Rv > 1000A
Jak se dále rozjíždíme, nepětí Ui se nám zvyšuje a odečítá od 600V v troleji, takže proud klesá. Aby neklesal, je potřeba sériový odpor zmenšovat, a když se rozjedeme na 30, můžeme odpor vyřadit úplně.
Když brzdíme elektrodnamicky, zatěžujeme zdroj Ui nejprve velkým odporem. Jak to začne zpomalovat, opět odpor zmenšujeme, aby se nám brzdný proud držel konstantní. Až při zastavení můžeme svorky motoru úplně zkratovat.
Na tomto místě je potřeba poznamenat, že ztrátový výkon zmařený v odporu vinutí Rv se projeví oteplením vinutí motoru.
No a co kdybychom přepli směr? V takovém případě by se napětí Ui od trolejového neodečítalo, ale přičítalo, takže by dosáhlo klidně kolem 1000V. Kdybychom tedy takový obvod zapojili, ještě přes částečně vytočený zrychlovač, neboť by se tak dělo za jízdy, proud by narostl do astronomických rozměrů a výkonová ztráta na Rv by nejspíš zapůsobila přepálení vinutí motorů.
Nicméně dvounápravové tramvaje se za jistých podmínek (viz D2/2) mohou protiproudem brzdit, pouze však dvěma nejnižšími stupni.