Na ropidu mě poslali do háje, tak se jdu aspoň vybrečet sem
Strávil jsem nemalou část loňského roku v norském Trondheimu a často jsem k cestování po městě využíval hromadnou dopravu. Odkoukal jsem během svého pobytu některé odlišnosti, které mě zaujaly a přišly mi jako dobrá inspirace pro Prahu. Tak například všechny autobusy jezdily v jednotném městském nátěru, ačkoliv je provozovalo několik různých společností. Všechny zastávky bez výjimky byly na znamení (včetně mávání, zastávky opuštěné i frekventované). V autobusech byl jednotný interiér (barvy, sedačky, reklamy, informační systém) dané městem, nezávisle na dopravci, kterému autobus patří. Tlačítka pro kočárky a invalidy byly na stěně vozidla a barevně i symbolem výrazně odlišené. A hlavně - tlačítka stop pro zastávky na znamení byly ve všech autobusech na dosah z každé jedné sedačky.
Jak sám ropid občas napíše, systém, kdy všechny zastávky budou na znamení, by se měl výhledově zavést i u nás. Ze zkušeností s cestováním v Norsku jsem přesvědčen, že je to krok dobrým směrem. Vždyť nedává smysl, proč by měl autobus stavět na zastávce, kde široko daleko není ani noha a z autobusu nechce nikdo vystupovat, jen proto, že někdo nezařadil takovou zastávku mezi ty na znamení. Taky není zrovna uživatelsky příjemné pamatovat si, která zastávka je na znamení, která jen o víkendu, která jen o víkendu a večer apod. Takže za mně by zavedení všech zastávek na znamení znamenalo zjednodušení a zpřehlednění systému, úspory za zbytečné zastavování, a v neposlední řadě také konec řidičů, kteří dokáží seřvat cestující mačkající tlačítko před stálou zastávkou.
Ale aby to celé fungovalo ku spokojenosti cestující veřejnosti, bylo by dobré mít tlačítka na dosah za všech sedaček. Ono není nijak příjemné prodírat se narvanou kloubovou karosou k jednomu ze čtyř tlačítek a doufat, že to stihnete před zastávkou, kde vystupujete. Není zrovna bezpečné chodit za jízdy po voze a čekat ve stoje u dveří na zastavení. Norové tohle vědí a tak se ve všech autobusech na městských i meziměstských linkách dá na tlačítko stop dosáhnout z libovolné sedačky bez jakéhokoliv vstávání, natahování se nebo otáčení. Některé autobusy jsou tak vybaveny od výrobce, na některých je patrné, že byly dovybaveny až následně. Tlačítka se podle uspořádání interiéru nachází zejména na svislých madlech, ale také na okenních rámech, stěnách vozu, krytu motoru, na sníženém stropu nad sedačkami, ve vozech s klasickým dálkovým uspořádáním sedaček jsou pak nad každým dvousedadlem spolu s lampičkami a větráním.
Takto vybavené jsou i některé vozy u nás. Některé jsou na tom s výbavou výborně a tlačítko je u každé sedačky (Solaris na 205, kde tedy žádná zastávka na znamení není, ale autobus je vybaven; některé příměstské MANy, Scanie od Arrivy apod.), pak jsou tu autobusy vybavené slušně, ale ne stoprocentně (městské SORky) no a pak jsou tu tragické citibusy (tam je víc tlačítek pro kočárky a invalidy než stop tlačítek pro zastávky na znamení), karosy a za mně subjektivně nejhorší jsou nové crosswaye se dvěma čudlíky na celý autobus.
A tak jsem se rozhodl sepsat středně dlouhý e-mail na ropid jako inspiraci a dotaz, zda by se něco takového - tlačítka na dosah všude - mohlo někdy prostřednictvím standardů kvality povést i u nás. Argumentoval jsem jednak odkazem na zahraniční provozy, kde je něco takového běžné, a pak úvahou o ceně takového vybavení, kdy ropid ve svých standardech kvality požaduje drahé vybavení jako kasu, čtečku OpenCard, digitální displeje, označovače jízdenek, gps lokátor, vnitřní lcd displej, unifik nátěr apod., tak by ve srovnání s tím vším přivrtání pár tlačítek nemuselo být tak drahé.
A odpověď? Požadovat tlačítka na dosah odkudkoliv je "zcela zbytečné (poruchovost či velmi častý vandalismus a následná nefunkčnost) a celkově neopodstatněné". Tak to podle ropidu asi v Norsku dělají špatně, když je to zbytečné... Mě by tohle přišlo jako užitečná vychytávka (hlavně na linky jako 216, 255, 128). Tak asi nezbývá než doufat, že další výběrko na autobusy pro DP vyhraje firma, která tam ta tlačítka montuje sama od sebe, a pak se jich třeba začnou lidé dožadovat i jinde...
Tak jsem si tady postěžoval a hned je mi líp