Ok, tedy o malinko vážněji (ale opravdu jen polovážně). Když jsem byl před nějakou dobou v londýnském museu MHD (což každému šotouši, který tamtudy bude mít cestu, doporučuji), uvědomil jsem si poprvé vývojovou linii povrchové dopravy nejen v technickém, ale tak trochu i v sociologickém kontextu. Třeba to, že na rozdíl od Prahy si Londýn 19. a 20. století nemohl dovolit konservovat starší stupně prostě proto, že to pouliční realita neumožňovala. Vývoj se tam ubíral tak, jak si to prudce rostoucí město vyžadovalo. Na kompromisy nebyl čas. Když se přecházelo dál, starší infrastruktura musela ustoupit. Drožky ustoupily omnibusům (vyšší kapacita), omnibusy koňce (menší valivý odpor kola), koňka elektrické tramvaji (vyšší efektivita), tramvaje trolejbusům (vyšší flexibilita, možnost zajíždět k chodníku, aby se lidi nemotali na už tak přeplněné vozovce) a trolejbusy autobusům (zničená rozvodná síť po válce a levná nafta). Takže když se přecházelo třeba z tramvaje na trolejbus, šlo to ráz na ráz a koleje byly z celého města během pár let fuč. Na nic jiného nebyl čas ani prostor. Praha prodělala vývoj znatelně méně překotný, a proto si mohla a může dovolit "luxus" kontinuálně fungující tramvajové sítě. V Londýně se o tramvajích začíná znovu mluvit až dnes, kdy tahle zdánlivě zastaralá technologie nabízí nová využitelná řešení.
Od téhle návštěvy se na dopravu dívám trochu jinýma očima. Čistě teoreticky vzato by zrovna Bohnice skýtaly modelový příklad, kam by se trolejbus hodil víc než tramvaj a vlastně i víc než autobus:
1) Vybudovat a udržovat pouze trolejové vedení je levnější než udržovat paralelně i koleje.
2) Místní tramvaje nechtějí. Ano, tramvaje mohou být tiché, ale ruku na srdce, při současném stavu údržby nebudou.
3) Silniční infrastruktura je hotová a pro trolejbusy vhodná.
4) Krom křižovatky v Kobylisích by se trolejové vedení nikde nekřížilo s tramvajovým.
5) Těžké rozjezdy autobusů ve stoupání od Kobylis by vyřešil elektromotor a těžké dobržďování v opačném směru tamtéž zase rekuperace. Navíc 200, 144, 152 apod. jezdí velice často, a tudíž by pořád byl na trase někde nějaký vůz, který by bržděním ze svahu dodával energii jinému ve stoupání.
6) ...
7) Fame & fortune
Tímhle vším pochopitelně nemyslím, že by se to opravdu mělo takhle vybudovat. Každá infrastruktura funguje v nějakém kontextu a ten pražský má mnohá proti (vypisovat mi je nemusíte, vcelku je znám). Jen mi to tam ve světle mé londýnské zkušenosti přišlo, čistě teoreticky a za předpokladu, že by Bohnice neležely v Praze, nýbrž ve vzduchoprázdnu, jako modelově trolejbusové prostředí. Toť celé.