čeština

[Quetzalcoatl]

Jabberwocky & XSC: Díky, budu si to pamatovat!

[Fořtík]

Nemyslím si, že by čeština byla nějaký extrémně složitý jazyk...
celý článek

Skvěle napsáno, nedá se s tím než souhlasit!

[syverin]

Nejhorší je, že česky už pomalu přestávají umět i učitelé. Dnes jsem byl jedním lehce vyveden z míry, když mi tvrdil, že jediný správný tvar je "Jitčinému příteli", zatímco já trval na svém, "Jitčinu příteli". Až ho uvidím příště, roztrhnu ho vejpůl jako hada.

Chtěl bych tedy napsat ještě mnoho dalšího, ale jako syn češtinářky, který co předškolák opravoval jejím sedmákům diktáty, se raději zdržím komentářů

[Karotka]

Přikláním se k názoru, že problém není v pravopise, nýbrž ve způsobu výuky. Když se něco předkládá po generace jako nuda a votrava, nemůže to dopadnout jinak. Je sice pravda, že i nejodolnějším jedincům v hlavě některé poučky utkví, pak je ale nedovedou správně aplikovat, např. dogmatické psaní čárky před "ale" a nepsaní před "a" hlava nehlava. Nebo ty přechodníky: ve škole se na ně kašle, na internetu je používá každý druhý (protože opravdu zkracují vyjádření), vesměs blbě. (Z jiného soudku: pravopis sice není slyšet, ale důraz na slově místo na předložce nebo stoupání hlasem dost tahají za uši.)

My tu sice skučíme nad češtinem, ale virtuální angličtin na tom není o nic líp. To až jeden žasne, kolika způsoby se dá zapsat jedno stejně znějící slovo.

[XSC]

Varianta 3 - Modifikace varianty 1. Zkusit náhradu tvary tobě,sobě (=mně) / tebe,sebe (=mě).

[Jabberwocky]

Quetzalcoatl: Tohle je velice příjemný příspěvek, díky. Vždycky mě potěší, když narazím na mladého člověka, který umí používat hlavu. Teď jdu spát, ale zítra nebo pozítří se pokusím splácat odpověď.

Jo a k tomu mě/mně: Pamatovat si to můžeš dvojím způsobem.
1) Buď si zkus tu měkkou versi s háčkem nahradit tvarem mne. Pokud to jde (viděl mne), bude měkký tvar mě. Pokud ne (dej to *mne), bude měkký tvar mně.
2) Pokud si líp pamatuješ čísla, pak věz, že pády dělitelné třemi (tj. 3. a 6.) mají jedinou trojpísmennou variantu mně. Ostatní (tj. 2. a 4.) mají mě/mne).
Snad Ti to pomůže :-)

[Quetzalcoatl]

Ne že bys neměl v lecčem pravdu, ale na druhou stranu, jazyk je prostředkem komunikace, nikoli (nebo aspoň nikoli primárně) jejím účelem. Jsou tací (a já se k nim pomalu začínám také přiklánět), kteří tvrdí, že mít jazyk, jehož psanou formu se musíme učit osm let a ještě to většina z nás nezvládne, je luxus. Připomínám, že normativní komplikovanost češtiny je skutečně dílem akademických debat v 19. a 20. století, nikoli důsledkem nějakého přirozeného "vývoje". Pravopis je záležitostí dohody (tj. jak se shodli tehdejší odborníci) a je na jazyce do jisté míry nezávislý. Otázka, kterou mi už pár lingvistů položilo, tedy zní: Neztrácíme zbytečně čas učením se komplikovaným normám, když by i jednodušší stačily? Nemohli bychom ušetřený čas věnovat osvojení jiných (užitečnějších?) znalostí a dovedností? Nejsme v zásadě znevýhodněni tím, že psané formě své mateřštiny musíme věnovat víc času než jiné národy? Plní jazyk, jehož pravidla většina z nás nedokáže uplatňovat, ještě svoji funkci?

P. S.: Než mi tady někteří z řad školou povinné mládeže začnete aplaudovat - ty úvahy o zjednodušení tady nepíši proto, abyste se mohli ve škole flákat, ale abyste se při stejném úsilí naučili víc. Jak se píše v každé gramatice esperanta - esperanto je jednoduché nikoli proto, aby bylo lehčí, ale aby se rychleji učilo.
P. P. S.: No, ve šroubárně můžeš dělníka laudare, když pracuje bene, nebo i monere, když laborat špatně

Nemyslím si, že by čeština byla nějaký extrémně složitý jazyk. Jako student, který má do maturity nedaleko, musím říct, že se víc obávám literatury než pravopisu, protože je to prostě na mě hodně nezáživných údajů. Potíž bude i v tom, že nauka o literatuře není můj šálek kafe...
Určitě by bylo dobré vyházet z pravopisu pár zbytečností [zrovinka v m(n)ě nějak zadrhávám], ale dělat generálku jazyka, to prosím ne. Když jsem si to tak spočítal, skoro všechno, co k psaní potřebuju, mě naučili do páté třídy. Věci, co jsme se učili pak (přechodníky, větné rozbory), jsem použil výjimečně, jestli vůbec. Možná psaní čárek ve větách, jenže spíše než podle pravidel je tam sázím podle pocitu. Asi nebudu první, ale myslím si, že než reforma čestiny je potřeba reforma... školství. Ale opět netřeba žádné GO. Stačila by reformička v rozsahu VKPC - totiž bych změnil přiřazení množství času k učivu. Třeba ty větné rozbory jsme řešili půl roku. Že prý je to strašně užitečná věc a nebudeme moci bez toho být. Asi je někde chyba, ale už je opět neumím a žiju, totiž píšu. Kdyby se radši děckám vtloukalo do hlavy, ze pořádný pravopis není ostuda, ale běžná věc.
Matematikářka nám říká, že logaritmy možná potřebovat nebudeme, ale řešení (jakýchkoliv) úloh zpomalí naši degeneraci - a stejné je to i se psaním. Můžeme zrušit takové zbytečnosti, jako jsou jsou háčky a čárky, i a y a dokonce i velká písmena. Vždyť tomu stejně budeme rozumět. Ale proč bychom to dělali? Je snad jeden řádek navíc na klávesnici tak složitá překážka, že bychom měli zrušit nabodeníčka? A co je tak těžkého zapamatovat si vyjmenovaná slova? Odhadem jich je tak 70. Počet tramvají, o kterých si pamatuju nějaké detaily, určitě přesahuje 70 kusů. Pravda, psaní velkých písmen ve jménech by se zjednodušit mělo.
A co se týče slohu, tam bych taky přidal. Spouta dětí nedokáže napsat něco rozumného, aniž by to stáhly z netu. Psané texty jsou málo invenční. Je fajn, že jsme naučili mládež hledat informace, ale co jejich podání? Když vidím někde kopii kopie, tak si říkám, že je něco špatně.
Když dneska Pepíček v sedmé třídě nedokáže napsat správně i/y ve vyjmenovaném slově, tak je určitě dyslektik. Jenže jak tak kolem sebe koukám, musel tady bouchnout Černobyl, protože každý druhý má dys -něco. Já jsem byl taky v podezření, že jsem dysmatematik, ale nakonec se zjistilo, že jsem línej jak veš. Tak jsem se matematice začal víc věnovat - a baví mě! To samé vidím s češtinou. Pokud se děcka budou všemi prostředky povzbuzovat, že gramatika není zbytečnost, ale jedna z věcí, díky které se lišíme od neandrtálců, tak by se to mohlo zlepšit. Netvrdím, že dys neexistují, ale často to bývá řešení, aby ta otravná úča mého Pepíčka tolik nepřetěžovala.
Já vím, že se mi to snadno říká a že to není takové, jak to vidím, ale zjednodušováním si nepomůžeme, protože pak bude pro děti těžké psát hlásky v určeném pořadí a to už to budeme moci zabalit úplně.
Nepřipadalo Vám při studiu francouzštiny, že je to jazyk založený na náhodě? Mně velice. Ale když jsem se snažil seškrtat "zbytečnosti" a dát tomu logiku a systém, tak mi zbylo cosi jako strojová řeč.

[Damir Holas]

OT: jak tak na to koukám, čas blbne jenom mě nebo máte zimní čas i vy ostatní?

Mám ho taky

[Radek]

Villa suburbana regia.
Proxima statio: Castellum Pragense

Ustrinum Motol.

[zastavaman]

takže za všechno můžou obrozenci... škoda že jsme neměli jako srbové a chorvati nějakého toho vuka stefanovića karadžića s jeho pojetím piš jak sliš... (i když fonetický přepis jmen jako džordž buš, štefi graf, andželi džoli je taky dost nahavu )


OT: jak tak na to koukám, čas blbne jenom mě nebo máte zimní čas i vy ostatní?

[Damir Holas]

I řidič tramvaje může hlásit zastávky v latinském originále

To by byl bordel

[Jabberwocky]

Villa suburbana regia.
Proxima statio: Castellum Pragense :-D

[Proxy]

No jo - laudo, laudare - ale co s tim, ve šroubárně?

I řidič tramvaje může hlásit zastávky v latinském originále

[Jabberwocky]

No jo - laudo, laudare - ale co s tim, ve šroubárně??

Čeština je sice složitý jazyk, ale domorodec by neměl mít problém s tím, jak se co píše. To se učí osm let základní školy - vyjmenovaná slova začínají ve druhé třídě, shoda přísudku s podmětem poté. Tohle fakt neomlouvám. To je jako někoho zabít a pak se odvolávat na to, že naše zákony jsou příliš složité. Jednou máme jazyk, který označujeme jako mateřský, tak ho musíme umět ovládat...

Ne že bys neměl v lecčem pravdu, ale na druhou stranu, jazyk je prostředkem komunikace, nikoli (nebo aspoň nikoli primárně) jejím účelem. Jsou tací (a já se k nim pomalu začínám také přiklánět), kteří tvrdí, že mít jazyk, jehož psanou formu se musíme učit osm let a ještě to většina z nás nezvládne, je luxus. Připomínám, že normativní komplikovanost češtiny je skutečně dílem akademických debat v 19. a 20. století, nikoli důsledkem nějakého přirozeného "vývoje". Pravopis je záležitostí dohody (tj. jak se shodli tehdejší odborníci) a je na jazyce do jisté míry nezávislý. Otázka, kterou mi už pár lingvistů položilo, tedy zní: Neztrácíme zbytečně čas učením se komplikovaným normám, když by i jednodušší stačily? Nemohli bychom ušetřený čas věnovat osvojení jiných (užitečnějších?) znalostí a dovedností? Nejsme v zásadě znevýhodněni tím, že psané formě své mateřštiny musíme věnovat víc času než jiné národy? Plní jazyk, jehož pravidla většina z nás nedokáže uplatňovat, ještě svoji funkci?

P. S.: Než mi tady někteří z řad školou povinné mládeže začnete aplaudovat - ty úvahy o zjednodušení tady nepíši proto, abyste se mohli ve škole flákat, ale abyste se při stejném úsilí naučili víc. Jak se píše v každé gramatice esperanta - esperanto je jednoduché nikoli proto, aby bylo lehčí, ale aby se rychleji učilo.
P. P. S.: No, ve šroubárně můžeš dělníka laudare, když pracuje bene, nebo i monere, když laborat špatně ;-)

[2217]

Abyste se nedivili, co všechno by fanynky dokázaly