Ale kdepak, já se nevytáčím, nejsem vrut, já jsem vlastně flegmatik, to jenom tak vypadá.
Jako jo, v zásadě souhlas, až na pár drobných připomínek:
Především se, bohužel, neumí mluvit. Moderní řečí neumí se komunikovat. Voni ti zastupiči, Yperiti, jánevímkdovšechno něco vymyslí, však od toho tam jsou, jenže to neumí představit veřejnosti. A hlavně neumí připustit i negativa. Samozřejmě že to cokoli, co vymyslí či naplánují, má a vždycky bude mít nějaký negativa, už proto, protože z milionu všelijakejch důvodů jde o větší či menší kompromis, jenže o tom se mlčí. Zato se až nekriticky vypichují pozitiva.
Potom obvykle neumí reagovat na kritiku. Občas mám až pocit ublíženeckého fňukání, jak oni se tááák snaží, ale ti nevděční občani, furt se jim něco nelíbí, jeden se jim i přes všechnu snahu nezavděčí...
Pak tu máme tu "snahu". Lidi dokážou pochopit, když něco nevyjde, pokud snaha byla. Pokud se to alibisticky přejde odkazem na nějaký normy, nařízení, blablabla, tak se jim to nelíbí. No tak proč není alespoň snaha ty normy, nařízení ... změnit, když nevyhovují? Jenže do toho už vstupuje politika, protože ty normy, který jsou obvykle většině na obtíž, vznikly kvůli nějaký menšině a právě "z politických důvodů" je nelze změnit - protože co kdyby pak příslušní vypadali jak asociálové, kteří kašlou na tyhle či ony. No tak se raději udělá pakárna většině. Který se to pochopitelně nelíbí, takže řve.
Samozřejmě nesmíme zapomínat na ty hlasité a zhusta agresivní menšiny, kterých se kolikrát prostě bojí, pochopitelně je v tom zase politika. Takže se jim raději ustoupí, "aby byl klid". Místo, aby se, zcela oprávněně, poslaly do háje.
Dále se obvykle o něčem veřejnost dozví "až když je pozdě". Samozřejmě, příslušný zákon byl přece splněn, plány "byly vyvěšeny" a je to přece chyba hloupé veřejnosti, že se nezajímá. Ne nadarmo mi v podobných situacích vždy vytane na mysli úryvek z jedné klasiky:
„Ale ty plány byly vyvěšeny...“
„Vyvěšeny? Musel jsem je nakonec jít hledat do sklepa.“
„Tam je oddělení, kde je vyvěšují.“
„S baterkou.“
„Asi byl zrovna výpadek proudu.“
„A schody zřejmě taky zrovna vypadly.“
„Podívejte se, našel jste to oznámení, nebo ne?“
„Ale jo, našel. Na dně zamčené registračky, a tu vecpali na zrušený záchod a na dveře dali ceduli Pozor leopard!“
No a když se to veřejnosti nelíbí a má snahu do toho házet vidle, tak jsou z toho akorát kyselý xichty a řeči o nevděčnících. Viz třeba "kauza" ohledně nakonec neuskutečněných, protože veřejností nechtěných, přesunů zastávek na Břevnově. Tam se s lidma začalo mluvit až ve chvíli, kdy začali řvát, jenže to už bylo pozdě na jakýkoli kompromis. Protože nové zastávky už byly naplánovány, překreslit to nešlo, takže to bylo buď tohle, nebo nic. Akorát z toho zbyla hořkost a pachuť, přitom to byl skutečně vážně takový problém hodit do pléna nejdřív nějaký návrh a kreslit až potom? Nebo co bylo za problém - "s nima se bavit nebudem, voni tomu nerozumí, zatímco my na to máme školy"? O takový TT Dědina nemá smysl mluvit už vůbec, ta padla zejména kvůli naprosto zoufalé komunikaci a neochotě vyjít lidem vstříc. Takže se toho chopilo nějaký obskurní občanský sdružení, který bylo proti, ale komunikaci zvládalo a tudíž není nic. A co jsem slyšel poslední fámu, tak prý si sehnalo nějaký jo dobrý právníky, takže se MČ/město leklo a raději to poslalo k ledu samo (co je na tom pravdy nevím).
Potom taky mám pocit, že se zhusta tlačí nějaké "vize" a s lidma se o nich raději nemluví, protože "my víme, co je pro ně dobré". Ať už je to IPR, ať už to bylo staré vedení Ropidu, ať už to jsou progresivisti v čelech radnic. A lidi pak "překvapivě" řvou, protože tam vidí chyby, protože vidí a mají zkušenosti, že to v reálu nebude moc fungovat a protože mají pocit, že je to mnohdy zbytečné a žádné zlepšení to stejně nepřinese.
No a zcela logicky, když jeden furt naráží hlavou do zdi, tak dříve, nebo později, zkrátka vyhoří, no.