Ale přeci to, že se jsme, nebo se snažíme být se svými životy spokojeni nijak neovlivňuje to, jak s ním naložíš tyBobik píše:...ale můžete si bejt jistý, že jak uslyším nějaký zabrblání na cokoli, s chutí vám to nacpu zpátky....
Necítím odpovědnost za tvé hoře a tím padem ani důvod, abys mi něco "za trest" cpal zpátky.
Ilustrativně: Budeme mít 2 naprosto stejná křesla. Mě se na něm bude sedět dobře a budu spokojeně lebedit, ikdyž z něj nemám výhled na Petřín a soused má masážní lehátko. A potěší mně, když mi hostitel nabídne sklenici vody. Zatímco ty budeš rozhořčen, že je křeslo neergonomické a bolí tě záda. Potud je vše v pořádku, každý jsme jiný a máme nárok vznést námitky. A teď co dál? Půjdeš hledat jiné křeslo, nebo ho vyměnit na blešák, zkusíš se jinak posadit, přesuneš ho, budeš šetřit na masážní lehátko, nebo mi začneš "cpát", že jsem pasivní sobec který se jen rochní ve svém vypelešeném ušáku a je mu všechno jedno, hlavně když se mu dobře sedí a hostitele pošleš do se sklenicí vody, protože to považuješ za držhubný?
Problém přeci není to křeslo (naše bydlo, práce, kdo se má "líp"...), ale přístup k hodnotám. A ten máme každý jiný a to je v pořádku a buďme rádi, že máme tu svobodu jej mít A svoboda není jen pocit lehkosti a blahobytu, ale také tíha odpovědnosti za svá rozhodnutí. Tak to je, ať si o mě myslíš cokoliv
Trošku akademická vložka, ale proč ne, vždyť dialog není jen pouhá komutace fonických aktů