Za sebe bych dodal, že se mi vstřícnost a proaktivnost vždy v dobrém vrátila, když jsem to opravdu potřeboval... Ale jsem trochu výjimka, neboť mě vždycky bavila pestrost, sbíral jsem s oblibou cizí vozovny... A když jsem jezdil v turnusu, tak jsme ještě neměli děti, takže jsem si tu vstřícnost mohl dovolit mnohem jednodušeji.
A k té nepravidelnosti - je to různé, jsou lidi, kteří celoživotně nemají problém, jiní trpí. Já to řešil tak, že jsem se fakt snažil poctivě spát, chodil jsem úměrně brzo, aktivita přes den, kozlíkový čaje před brzkou večerkou, no nějak to šlo, ale že bych se v tom vyžíval, to říct nemůžu. A žena z těch mých večerníčků v sedm večer taky nadšená nebyla.
Zároveň to ale na Pankráci, kde jsem brousil, vždy bylo v mantinelech ohleduplné, před otočením z nočních do ranních směny s dřívějším koncem, pokud jsem byl vyslaný na hostování jinam na ranní, tak pozdější nástupy, jinými slovy bylo vidět, že se plánovač snaží a přemýšlí nad tím. Prostě - jako vždy je to o lidech, že. 
Věci také prospívá, když kromě požadavků je daný řidič třeba naopak ochoten pomoci recipročně výpravčímu/plánovači s úpravou směn. Například mu vezme ještě odpoledne nějaký krátký "vypadlý" výkon k ranní, je ochoten si vyměnit ranní za odpolední, vzít něco z volna když je třeba, apod. Je to o nějaké rovnováze, ohleduplnosti, komunikaci.
