Marek B. píše:Absolut: Já nevím, ale když se kouknu na tyto fotky, tak mě ta křižovatka zas tak v dobrém stavu nepřijde: Ale není to asi nic vážného.
Měl bych ale pár dotazů (fotky z křižovatky Anděl):
1. foto) Proč nemohou být na křižovatkách hlubší žlábky, aby tramvaje nevyjížděly svými okolky do žlábků rýhy?(nebo co použít tvrzené hlavy kolejnic?)
2. a 4. foto)Proč nebyli konstruktéři TT za 100 let existence vyřešit to, že praskají sváry vedle výhybek? Přijde mě, že na frekventované křižovatce je doba výdrže pouze několik málo roků. Přitom u železnice jsem něco takového neviděl. Na Andělu (nejen) je například také problém, že se vymlacují prohlubně na kraji kolejnice a jazyka výhybky, ale to se snad začlo řešit nevýměnými jazyky (nově na Olšanském náměstí)
3. foto) A když se pak sváry znovu navaří, dopadá to takto, což mě moc velké zlepšení stavu nepřijde.
Výměny které jsou klasicky smontované v příložkách budou ve styku stále pracovat(tepelná roztažnost),tudíž bude praskat provařená hlava kolejnic,narozdíl od sváru.
U některých výměn z vyměnitelnýmí jazyky se jedná už o konstrukční závadu kdy uchycení jazyka v rozparku a těle výměny se prostě protluče a je to prostě už neopravitelné.U starších typů se to jěště dá tak trochu zachránit ,kdy se vyndá jazyk a ovaří se přípravek k uchycení jazyka a plotna jazyka se vypodloží plechy a stáhne se to přípravkem a šrouby,když to nejsou ztržené závity.
U srdcí záleží na zpracování zda hluboké,nebo mělké z náběžných kolejí(mělké žlábky) a hlavní roli také hraje materiál a údržba.
DPmPET