To neudělal, protože se lekl čižínských aktivistů, a nakonec rozhodnutí o mostu odložil pro příští pražskou vládu. Přitom stačilo "odklepnout" stavbu. A i kdyby se rozhodl vyhovět aktivistům, mohl teda aspoň rozhodnout o přípravě opravy původního mostu. Ten Dolínkův odklad jakéhokoliv rozhodnutí byl začátek současné tragédie.
Pak přišel Scheinherr, který trval na opravě původního mostu formou vestavby nového do starého. Možnost stavby tvarové repliky odmítal. Takže měl nakonec projekt a zhotovitele, ale ne stavební povolení, protože původní se nedalo použít. A než se vyřídilo stavební povolení (za Hřiba), tak se změnila nějaká norma pro betonové stavby, takže Scheinherrův výmysl je nerealizovatelný a po třetí se začíná znova.
Je potřeba nový projekt, nový výběr zhotovitele a nové stavební povolení. Jediné, co zatím máme, je politická shoda, že tohle je konečné řešení. Což se může po dalších volbách zase změnit.
Takže u mě je Dolínek 1, protože nikdo nedokáže v Praze něco realizovat za jedno volební období (4 roky). A Dolínek byl právě ten první, kdo přerušil řetězec příprav, které směřovaly k nějakému řešení.
Teď mi sice můžou aktivisti napsat, že to bylo špatné řešení, ale to je čistě subjektivní záležitost. Ano, 2 + 2 pruhy byly zbytečné, což se mohlo snadno pořešit změnou jednoho pruhu na cyklostezku. Ano, zmizel by původní vzhled, ale tady je problém, že jsou to menšinoví aktivisté, kteří nechtějí chápat, že mlčící většinu vzhled nijak netrápí. Mlčící většina chce zkrátka funkční most. A ten jsme mohli dávno mít...