Příspěvek
od Martin Šubrt » 24.11.2005 14:10
Stručná analýza vítězného návrhu
Dovoluji si reagovat na včera zveřejněný vítězný návrh vzhledu Václavského náměstí v Praze. Podotýkám, že nejsem členem žádného z poražených ateliérů, pouze jsem se cca posledních 6 let zabýval problematikou vzhledu Václavského náměstí z urbanistického hlediska i z pohledu dopravního inženýra. Zatím jsem neměl možnost se seznámit s řešením podrobně, pokusím se jen o zhodnocení zveřejněných vizualizací. Základním prvkem návrhu je rozšíření postranních chodníků a vytvoření středního širokého dopravního prostoru. Ač bude jistě prostor náměstí zklidněn, je vzdálenost mezi oběma chodníky příliš dlouhá. Chodec se na dlouhých přechodech, případně při diagonálním přecházení, nebude cítit bezpečně. Zvláště pro starší a jinak hendikepované lidi to může být složité. Autoři vytvořili bulvár, který bude dopravu sám produkovat (vzhledem k zásobování náměstí a několika okolních ulic na něj přímo navázaných), tudíž ani regulace dopravních vstupů do prostoru k úplnému zklidnění nepovede. Podzemní garáže bohužel zdaleka nevyřeší vše.
Střední prostor náměstí je zcela nevyužitý. Řešení se snaží dodržet osovou symetrii náměstí a zachovat průhled na jeho dominanty, tj. sochu sv. Václava a budovu Muzea, což je správné, ale tohoto bylo možné dosáhnout i jinak. Cca polovina plochy náměstí je tak jakýmsi nedefinovaným územím, po němž se lze sice pohybovat, ale ne se na něm zdržovat a odpočívat. Pokud bude v rámci režimu např. obytné zóny vůbec povolen volný pohyb chodců po náměstí, pak rovněž nerozumím důvodu, proč jsou zakresleny přechody pro chodce.
Návrh dále nevymezuje pobytové prostory, a to kromě jediného, u Muzea, kde je to, jak vyplyne z dalšího rozboru, poměrně nevhodné. Na náměstí mi chybí místa s lavičkami a prostory pro pěší oddělené od chodníků určených k běžnému pěšímu pohybu podél budov. Kde jsou místa pro posezení, setkávání, čtení novin, pro shromáždění větší skupiny turistů a podobně? Na minimum je zmenšen pietní prostor pod sochou sv. Václava, navíc je z obou stran úzce vymezen tramvajovou tratí. Místo tradičního setkávání Pražanů u Koně, či za Koněm, zaniká úplně. Turisté tak budou využívat postranních chodníků, kde budou částečně omezovat průchod všech ostatních. Na vnější straně rozšířených chodníků výrazně vzroste také komerční aktivita, a to přes všechny potřebné regulace. Bude tam relativně volnější prostor úzce vázaný na silný pěší provoz podél budov, a to přímo determinuje bouřlivý rozvoj legální i nelegální stánkové činnosti.
Zásobování obchodů se dostává na širokých chodnících do větších konfliktů s pěší dopravou, je prostě daleko od jednotlivých budov. Nově navržené osvětlení je navrženo v řadě s novými alejemi stromů. Jenže hlavní potřeba dobře vidět bude ve středu náměstí, kde se budou potkávat všichni účastníci dopravního provozu, a v tomto je návrh zcela nedostatečný. Zastávky tramvají jsou navrženy odtrženě od postranních chodníků, nikoli v jedné úrovni pěšího pohybu, pouze se sníženými obrubníky na jejich koncích. Určitě také chybí přístřešky pro cestující. Návrh rovněž ruší výstupy z vestibulu podzemní dráhy vedle sochy sv. Václava a zhoršuje tak případnou vazbu tramvajových zastávek na metro. Dokonce musím jako známý příznivec obnovy tramvajových tratí v centru Prahy říci, že v podobě, kterou představuje vítězné řešení, bych návrat tramvají na Václavské náměstí rozhodně za přínos celému prostoru nepovažoval. I když tak, jak je návrh koncipován, bez tramvají ztrácí funkční význam bohužel ještě výrazněji.
Autoři se skutečně inspirovali historií, ale bohužel tou hodně dávno minulou, cca sedmdesátými léty 19. století. Tehdy skutečně patřila dopravní plocha náměstí všem. Chodcům, povozům i koňce. Jenže jak rostly intenzity provozu všech těchto druhů dopravy a přibývalo pěších, došlo k přirozené fragmentaci celého prostoru. A ačkoli důsledná fragmentace je pochopitelně špatná, naprostá volnost pohybu všech účastníků provozu také není v tomto prostoru žádoucí. Přispívá totiž k výrazné nejistotě ostatních, především chodců.
Jsem přesvědčen, že volba základního uspořádání náměstí je vhodnější takováto: Současný chodník - parkovací stání pro zásobování - jeden jízdní pruh pro vozidla - nový 10 metrů široký pás pro pěší s lavičkami a alejí stromů (pro odpočinek, pobyt a relaxaci oddělenou od běžné pěší dopravy) - tramvajová trať - druhý 10 metrů široký pěší pás pro pěší - jízdní pruh pro zásobování - parkovací stání - druhý současný chodník. Všechny pěší prostory lze pak propojit v jedné pěší úrovni zvýšenými přechody a dosáhnout vhodnějšího průniku všech dopravních i pobytových funkcí celého prostoru.
Je třeba také říci, že již při vypsání soutěže bylo také jasné, že kdo nenavrhne magistrálu v tunelu za Muzeem, pravděpodobně neuspěje. Toto řešení je totiž dlouhodobě diskutováno a obecně schvalováno. Ale přitom je zde řada otázek, která není zodpovězena. Dnes je mezi lidmi již vžitá představa, že auta v budoucnu prostě zmizí v tunelu a problém ohavné komunikace v horní části Václavského náměstí bude zažehnán. Ale co se bude dít v době, kdy bude tunel (respektive hloubený podjezd) budován. I při zregulování intenzit provozu na SJM na polovinu (už jen to bude složité), budou muset auta od náměstí I.P. Pavlova k Hlavnímu nádraží projet jinudy. Mohou jezdit dva roky obousměrně pod Muzeem, což si vyžádá určité stavební úpravy. Ale i při jejich realizaci lze počítat s výraznými dopravními problémy, především v oblasti Žitné ulice (mezi Legerovou a Sokolskou) a na okolních křižovatkách, tedy i na náměstí I.P. Pavlova.
Také je pochopitelně možné vozidlům ve směru od Nuselského mostu dočasně nabídnout méně než 2 jízdní pruhy ve směru do centra, například část vozidel nechat projíždět ulicemi Rumunskou, náměstím Míru a ulicí Italskou a druhé části ponechat jeden jízdní pruh pod Muzeem (byl by tam 2+1 pruh a nebyly by nutné stavební úpravy). Jenže pak je nutné se ptát, pokud by bylo možné zredukovat magistrálu ve směru do centra po dobu stavby tunelu až na 1 pruh, je vůbec nutné tunel se dvěma pruhy v každém směru stavět? Pokud by mohla doprava fungovat dva roky bez oněch dvou pruhů do centra, nemohla by v budoucnu takto fungovat trvale? Pak nepotřebujeme stavět drahý tunel, který přetrvá generace.
Jsou tu ale i další otázky. První se týká značné technické náročnosti celé stavby. Konflikt se spodní vodou, budovami Muzea, Svobodné Evropy, s dvojicí tras metra, vinohradskými železničními tunely apod. Jak bude zajištěna obsluha Vinohradské ulice z hlediska IAD i MHD v době stavby a jak posléze? Návrh tento problém pochopitelně řeší, ovšem dopravní komplikace přenáší na okolní ulice a městské části. Již nyní navržená řešení s určitými rozpaky přijímá například MČ Praha 2 (problémem bude výraznější zatížení ulic Ječné, Žitné i Italské a nová křižovatka u garáží Slovan).
Dalším problémem je navržené „rozpletení“ magistrály za budoucím tunelem opět do stávajících ulic. Směr od Hlavního nádraží tak jakýmsi silničním S sjíždí dolů k Mezibranské ulici (a dále k Sokolské), což není z dopravního hlediska vhodné řešení. Půjde o místo, kde bude nutné snižovat rychlost a potenciálně i o prostor se zvýšenou nehodovostí. Přesto je toto řešení vhodnější, než v dalších variantách zmiňované vedení magistrály obousměrně (2+2 pruhy) pouze v Legerově ulici. Tento postup by z Legerovy totiž udělal větší dopravní bariéru (obousměrný provoz, žádná zeleň, parkování ani obchody, problematické přecházení), než jakou je každá s větví magistrály dnes. A to je z městotvorného hlediska nepřijatelné, přestože by třeba v Sokolské ulici byl pěkný parčík. Stejně tak je téměř neproveditelné nebo enormně drahé (vzhledem k nutné hloubce) postavit ražený tunel například až někam k Nuselskému mostu, neboť mu v prostoru náměstí I.P. Pavlova stojí pod Legerovou ulicí v cestě vestibul a samotná stanice metra.
Osobně mi magistrála pod Muzeem rovněž velmi vadí, ale unáhlená a líbivá řešení často nebývají těmi nejlepšími. V současných ulicích lze po ubrání jednoho a následně dvou pruhů přidávat zeleň a parkování, což pomůže vrátit do obou ulic obchody a klasický městský život. A ve chvíli, kdy zůstane v každém směru jeden jízdní pruh, bude již možné přesunout oba směry za Muzeum. Bez výrazných nákladů a na povrchu, čímž vznikne v Legerově běžná ulice (obdoba např. Ruské) a z Mezibranské bude obslužná komunikace. Potrvá to více let, ale z dlouhodobého hlediska to přinese více pozitiv nejen horní části Václavského náměstí, ale i okolním, dnes naprosto urbanisticky umrtveným ulicím.
Velmi citelně chybějící pěší propojení Václavského náměstí s Vinohrady lze v přechodné době řešit přidáním několika přechodů pro chodce. Ostatně na křižovatce pod Muzeem již jeden je a lze přidat dva další. Na křižovatce Vinohradské ulice s Legerovou je pak též možné zajistit pohyb obyvatel a návštěvníků Prahy po povrchu (nikoli v nevhodném podchodu). Některé studie na zřízení přechodů v tomto místě ostatně již léta existují.
Ing. Martin Šubrt, Praha 2
. Centrum by mělo být klidné.
.